Eden (Cacharel)

Eden je bezesporu legenda. Nic podobného jsem jinde necítila, je maximálně specifický a přes veškerou úctu pro mě nenositelný.

Když jsem se o parfémy začala zajímat, název Eden mě zaujal. No kdo by tak nechtěl vonět? Když jsem ho poprvé zkusila, měla jsem dojem, že mi někdo dal ránu do nosu. Můj tehdy ještě zcela "nevyčichaný" nos utrpěl velkou újmu.

Kdesi jsem četla trefné přirovnání; vůně "bytu staré dámy". Dlouho jsem nenašla odvahu ho zkusit znovu a pak se mi zase objevil na poličce.

Nos sice už trénovaný, ale... přes něco vlak prostě nejede.

Velmi vlhká vůně... ne vodní, ale vlhká a omamná. Opojná mimóza se dere do popředí téměř okamžitě. Nehledejte však lehkou květinkovou vůni. K mimóze se přidá velmi živočišná pačuli a hutný santal.

Ten prvotní, doslova náraz, je omamující, ohlušující, oslepující... pak se vůně zklidní a začínají se pomalu ozývat lehce ovocné tóny vůně... sladce kyselý ananas. Mimóza vás provází celou vůní, ale pomalu se "obrušuje" a pačuli je už více zemitá, až jakoby sypká. Santal je svou sladkostí ale stále velmi naléhavý.

Představte si deštný prales... vstoupíte do něj a veškerá jeho síla vás zcela pohltí. To vlhko, dusno, nepřeberné množství pachů a vůní, skoro nemůžete dýchat. Je toho pro nos tolik, tolik... ty spadané, tlející stromy, orchidee. Celá síla toho tepajícího, symbiotického tělesa, zvaného prales.

Když ho však přijmete a on přijme vás, vše se jakoby uklidní a vy si začnete ty vůně třídit, protože se nechají třídit, začnete je poznávat a dokonce si je užívat. Pak už prales dýcháte a máte dojem, že žádná jiná vůně už nemůže existovat. Tak voní přece vzduch všude.

Tato vůně, to je sama osobnost a stejně tak vyžaduje osobnost, která ji unese. Na "staré dámě" z úvodu by byla opravdu nesnesitelná.

Není to Eden, rajská zahrada, je to prales, se vším všudy (a s maximální, skutečně celodenní výdrží!).

SLOŽENÍ

Hlava: leknín, lotos
Srdce: meloun, ananas, fialka, mimóza
Tělo: list pačuli, santal

NÁVRHÁŘ

Jean Guichard