Mandragore Pourpre (Annick Goutal)

Podtitul: Květuščino koriandrové pesto

Přesně si pamatuji, kdy jsem ji měla poprvé na sobě; 25. dubna 2014. Ten den jsme měli jít s přáteli na "čaj o páté" do Café Louvre a můj muž mě naštval...

Ten den nebylo teplo, ale slunce svítilo na jasné obloze a my s kamarádkou jsme se šly projít na Náplavku, kde byly trhy. Neměla jsem dobrou náladu... chodily jsme mezi stánky a pak jsme se dostaly k jednomu, kde pán opékal chleby a mazal na ně pesta od Květušky dle výběru zákazníka. Moc jsem si přála ochutnat to koriandrové... Stály jsme ve frontě, čekaly na chleba a pán ocenil moji vůni.
Tahle maličkost a k tomu opečený chléb s úžasným pestem... ten moment se mi vtiskl do paměti (a "všechno nakonec dobře dopadlo" a čaj o páté se povedl).

Pesto nemám (i když chuť na něj ano), vůni ano... jdeme na to.

Šplouch! Doslova šplouchanec všeho hned na začátku. Pekelně svěží, pekelně nadupané a pekelně bylinné! Jak kdybyste vzteky dupaly po zelených bylinkách... máta, rozmarýn, klidně i bazalka. To vše zakápnuté bohatou dávkou citronové a limetkové šťávy.
Tak, už ses uklidnila vztekloune? Dobře... možná je na čase se trochu omluvit... a tak vás vůně začne hladit... na ty šťávou podrážděné nohy jde zlehka. Ošetří vás myrtou a kadidlem (ještě tak zlato a máme tu tři krále). Máte strach z pelargónie? Pro mě je to postrach venkovních květníků, ale tady je cítit opravdu jen malinko, možná si ji ani nevšimnete, lehce hořká a vlastně zajímavá.
Závěr vůně je v podstatě jen pačuli, velmi, velmi tlumená. Dává vůni jistou dávku typické živočišnosti, ale jaksi... vymyté.

Obecně vůně od Annick Goutal nemají zrovna skvělou výdrž (jak by možná člověk od niché čekal), ale tak co, podle libosti se navoníte znovu. Tahle vůně myslím na nervy nikomu  nepoleze, zvláště v létě ne.

Možná vás napadne, jaký je vlastně rozdíl mezi Pourpre a klasickou Mandragore. H₂O; voda. Zatímco klasika, to je bylinkářský obchůdek, v podstatě klidný a suchý, Pourple je ta, co běhá po ránu na louce a ty byliny trhá. Každá je svá, každá je krásná a jedna bez druhé by nebyly.

Edit: Trochu o mandragoře... Možná si na ni vzpomenete ve spojení s čarodějnickým učněm Harry Potterem. Studenti přesazovali vřeštící kořeny (pro osvěžení video, aspoň v polštině).

Mandragora byla považována za magickou bylinu, populární byla hlavně ve středověku pro své afrodiziakální a halucinogenní účinky. Její kořen připomíná malé dítě. Nicméně bylina může být ve vysokých dávkách smrtelně jedovatá.

Složení: bergamot, máta, badyán, ambra, rozmarýna, pelargónie, černý pepř, pačuli, myrta, kadidlo, heliotrop

Návrhář: Isabelle Doyen

Mandragore (Annick Goutal)

Mandragore byla jedna z prvních niche vůní, kterou jsem měla možnost zkusit a už tehdy se mi moc líbila. Zafixovala jsem si ji tak a pak dlouho, dlouho nezkoušela. Dnes jí tedy prozkoumám detailněji.

Flakónky od Annick není třeba komentovat... jsou všechny stejné, pokaždé v jiné barvě, nechybí mašlička a... mají prostě něco do sebe. Vždycky, když přijde nějaká její novinka, jsem zvědavá, do jaké barvy novou vůni obleče. A fialová Mandragory... ta barva doslova lahodí mému oku.

Bylinně osvěžující začátek... citrusy, bergamot... něco trošku ostřejšího, snad pepř, kterého je tam poměrně hodně. Ostřejší a zároveň sladší zázvor. Všechno jde v rychlém sledu a prolíná se. Jako byste procházeli bylinkářstvím a postupovali od jednoho košíčku k druhému. Vystupují tu i dřevité tóny, mísí se suché a čerstvé byliny. Suchost postupně vyprchá a k bylinkám se přidává výrazné labdanum. A tak se ze svěží části přesouváme do poněkud hřejivější.

Je to vlastně vůně poměrně líbivá... dostatečně svěží na dnešní nosy, ale neurazí ani znalce, zvláště pokud má rád bylinné vůně. Řekla bych, že je dostatečně relaxační na domácí pohodu, dostatečně osvěžující do horka a má velmi dobrou výdrž. Spolehlivě vydržela mytí rukou, nádobí i celou sprchu.


SLOŽENÍ
bergamot, mandragora, černý pepř, zázvor, badyán, máta klasnatá, zimostrázové dřevo, kořeny cístu, labdanum, šalvěj

NÁVRHÁŘI
Isabelle Doyen a Camille Goutal (dvorní návrháři značky)

Musc Nomade (Annick Goutal)

Vzoreček této vůně se ke mě dostal už několikrát. Vždycky mě to udiví, protože uznejte, kdo vám "jen tak" pošle niché vůni?

Pokaždé, když jsem ho zkoušela ve mě zanechal dojem "nijakosti"... pořád si nemůžu zapamatovat jak voní, přesto že název a flakón toho slibují hodně. Dám mu tedy tomu Kočovníkovi ještě jedni šanci, aby něco předvedl.

Po prvních alkoholovém dojmu cítím... NIC. Skutečně jako bych na ruce neměla vůbec nic. Noc musím zabořit do hřbetu ruky a nosem nasávat jako kdybych luxovala... přece není možné abych nic necítila.

Po prvotním šoku se vůně začíná hýbat... cítím především příjemný labdanový balzám. Hm, Nomám už se rýsuje... snědý, krásný... s tmavýma očima a obočím... jenomže takhle na mě působí labdanum kdekoliv. Často ale bývá jen doplňkem vůně, tady stojí poměrně samo a výrazně (rozumějte - vše je výraznější než počáteční NIC).

Rozvíjí se hezky, opojně a pižmově... bílé pižmo, smyslné pižmo... no, myslím že iluze Nomáda je dobrá... Jen ale musí mít nos pořád úplně u ruky... Trochu dřeva... Nomám v oáze, dřevo a písek... skutečně je to vůně spíš pro pány.

Mám dojem, že vůně jde tak nějak retrospektivně... nejdřív není cítit vůbec, pak více a její intenzita se stále zvětšuje.

Je, je příjemná a hezká... já bych ale asi byla trochu netrpělivá čekat, až se rozběhne. Od vůně čekám, že mě nabudí, hned nabudí... a ne, že budu čekat, než se uráčí komunikovat.

SLOŽENÍ

rostlinná a syntetická pižma (Muscon, bílá pižma, pižmo z andělikového kořene, ibišek pižmový), tonka, labdanum, bombajské dřevo (druh papyru)

NÁVRHÁŘI

Isabelle Doyen a Camille Goutal (dvorní návrháři značky)

Passion (Annick Goutal)

Už samo složení hlásá, že čekat nějakou řídkou (byť třeba povedenou) vodičku by bylo chybou, protože všechny složky vůně jsou velmi výrazné.

Vůně však respektuje svého původce a tak bude opět hladce zkomponovaná a nic nás nebude řezat do nosu...

... lahodný větvičník se line hned od začátku... není tak ostrý a syrový jako v některých vůních bývá, protože tady ho tlumí vanilka, která ho vyvažuje a zjemňuje. On je vlastně hlavním rysem celé vůně, protože ostatní složky mu dělají jen stafáž.

... jasmín suchý a maličko drsný, jako jasmínový čaj, ale jemný... celkový dojem jen dokresluje.

Ó a tuberóza... tady je velmi vkusná, řekla bych. Jemně a sladce, jakoby lehkým šálem, zahaluje celu vůni do dárkového balení.

Příjemně se rozvíjející vůně, přes větvičník stále pěkně květinová, jak to umí Annick a tak kdo se bojí větvičníku, tohle by mohl být myslím první přijatelný krok. Svou rafinovaností a propracovaností na vás vůně nekřičí, ale čeká, až si ji sami všimnete.

SLOŽENÍ

tuberóza, jasmín z Grasse, vanilka, větvičník

Eau de Camille (Annick Goutal)

Nevím proč jsem čekala, že vůně bude vonět po heřmánku. Snad ten název... Musím se přiznat ke své, snad trochu úchylce, že ráda zkouším vůně z roku mého narození. A i tato vůně má rok uvedení na trh právě rok 1983.
Složení slibuje květinovou vůni s jarními květy... myslím si, že jestli něco Annick Goutal umí, tak namíchat květinové vůně, aspoň si to myslím.
A skutečně, první závan je svěží, jako posekaná tráva s maličko květy. Cítím tam trochu i vodní tóny, jako kdyby vedle trávy byl potůček.
Vůně je poměrně nekomplikovaná, svěží, veselá, zelená. Na přivolání jara jako dělaná a (jak už jsem psala v úvodu) oceňuji především autentičnost květinových složek, které postrádají častou syntetičnost.




SLOŽENÍ
zimolez, šeřík, břečťan, ptačí zob

Ninfeo Mio (Annick Goutal)

Podtitul: Další pocukrovaný citrón

Vůně od Annick Goutal se podle mě vyznačují originalitou a... nepříliš dobrou, až špatnou výdrží.

Začátek je jako zelené kopřivy s citrónem. Svěží, svěží, svěží jarní salát na očistu. Citrónek zůstává a začne se přidávat cukr... Sladkost a kyselost mojita... Sem tam vyraší lístek levandule a fíku, ale skutečně jen "sem tam".

Sladký citrón zůstává stále a teď se připojuje něco, co mi vzdáleně připomíná les... respektive mladé jehličí s jeho svěží vůní.

Tato vůně výdrž skutečně má (oproti ostatním) dobrou.

... vůně to není špatná, to ne, ale... zdá se mi, že je to další varianta na známé téma a levnějších variant bychom jistě našli mnoho. Já na Annick ale nedám dopustit, má krásné flakónky.

SLOŽENÍ

Hlava: cédrat, italský citron, galbanum

Srdce: levandule, fíkové listy

Tělo: dřevité tóny