Podtitul: Květuščino koriandrové pesto
Přesně si pamatuji, kdy jsem ji měla poprvé na sobě; 25. dubna 2014. Ten den jsme měli jít s přáteli na "čaj o páté" do Café Louvre a můj muž mě naštval...
Ten den nebylo teplo, ale slunce svítilo na jasné obloze a my s kamarádkou jsme se šly projít na Náplavku, kde byly trhy. Neměla jsem dobrou náladu... chodily jsme mezi stánky a pak jsme se dostaly k jednomu, kde pán opékal chleby a mazal na ně pesta od Květušky dle výběru zákazníka. Moc jsem si přála ochutnat to koriandrové... Stály jsme ve frontě, čekaly na chleba a pán ocenil moji vůni.
Tahle maličkost a k tomu opečený chléb s úžasným pestem... ten moment se mi vtiskl do paměti (a "všechno nakonec dobře dopadlo" a čaj o páté se povedl).
Pesto nemám (i když chuť na něj ano), vůni ano... jdeme na to.
Šplouch! Doslova šplouchanec všeho hned na začátku. Pekelně svěží, pekelně nadupané a pekelně bylinné! Jak kdybyste vzteky dupaly po zelených bylinkách... máta, rozmarýn, klidně i bazalka. To vše zakápnuté bohatou dávkou citronové a limetkové šťávy.
Tak, už ses uklidnila vztekloune? Dobře... možná je na čase se trochu omluvit... a tak vás vůně začne hladit... na ty šťávou podrážděné nohy jde zlehka. Ošetří vás myrtou a kadidlem (ještě tak zlato a máme tu tři krále). Máte strach z pelargónie? Pro mě je to postrach venkovních květníků, ale tady je cítit opravdu jen malinko, možná si ji ani nevšimnete, lehce hořká a vlastně zajímavá.
Závěr vůně je v podstatě jen pačuli, velmi, velmi tlumená. Dává vůni jistou dávku typické živočišnosti, ale jaksi... vymyté.
Obecně vůně od Annick Goutal nemají zrovna skvělou výdrž (jak by možná člověk od niché čekal), ale tak co, podle libosti se navoníte znovu. Tahle vůně myslím na nervy nikomu nepoleze, zvláště v létě ne.
Tahle maličkost a k tomu opečený chléb s úžasným pestem... ten moment se mi vtiskl do paměti (a "všechno nakonec dobře dopadlo" a čaj o páté se povedl).
Pesto nemám (i když chuť na něj ano), vůni ano... jdeme na to.
Šplouch! Doslova šplouchanec všeho hned na začátku. Pekelně svěží, pekelně nadupané a pekelně bylinné! Jak kdybyste vzteky dupaly po zelených bylinkách... máta, rozmarýn, klidně i bazalka. To vše zakápnuté bohatou dávkou citronové a limetkové šťávy.
Tak, už ses uklidnila vztekloune? Dobře... možná je na čase se trochu omluvit... a tak vás vůně začne hladit... na ty šťávou podrážděné nohy jde zlehka. Ošetří vás myrtou a kadidlem (ještě tak zlato a máme tu tři krále). Máte strach z pelargónie? Pro mě je to postrach venkovních květníků, ale tady je cítit opravdu jen malinko, možná si ji ani nevšimnete, lehce hořká a vlastně zajímavá.
Závěr vůně je v podstatě jen pačuli, velmi, velmi tlumená. Dává vůni jistou dávku typické živočišnosti, ale jaksi... vymyté.
Obecně vůně od Annick Goutal nemají zrovna skvělou výdrž (jak by možná člověk od niché čekal), ale tak co, podle libosti se navoníte znovu. Tahle vůně myslím na nervy nikomu nepoleze, zvláště v létě ne.
Možná vás napadne, jaký je vlastně rozdíl mezi Pourpre a klasickou Mandragore. H2O; voda. Zatímco klasika, to je bylinkářský obchůdek, v podstatě klidný a suchý, Pourple je ta, co běhá po ránu na louce a ty byliny trhá. Každá je svá, každá je krásná a jedna bez druhé by nebyly.
Edit: Trochu o mandragoře... Možná si na ni vzpomenete ve spojení s čarodějnickým učněm Harry Potterem. Studenti přesazovali vřeštící kořeny (pro osvěžení video, aspoň v polštině).
Mandragora byla považována za magickou bylinu, populární byla hlavně ve středověku pro své afrodiziakální a halucinogenní účinky. Její kořen připomíná malé dítě. Nicméně bylina může být ve vysokých dávkách smrtelně jedovatá.
Složení: bergamot, máta, badyán, ambra, rozmarýna, pelargónie, černý pepř, pačuli, myrta, kadidlo, heliotrop
Návrhář: Isabelle Doyen
Žádné komentáře:
Okomentovat