Řekla bych, že vůně obecně můžeme rozdělit do tří kategorií:
1. vůně „přes kopírák“ (jsou sice v různých flakónech a od různých firem, ale jinak jsou stejné, např. Anais Anais a Fragonard)
2. vůně „si podobné“ (prostě „něčím si podobné, např. Vintage a L’Instant)
3. vůně jedinečné
Bois Farine, troufám si tvrdit, je vůně patřící do třetí kategorie. Už jsem vyzkoušela něco vůní, ale téhle se nepodobala vzdáleně ani jedna a oni omylem. Bois Farine je vůně „sui generis“. Je to vůně natolik originální a svá, že koupě naslepo se nedá rozhodně doporučit. Příběh vůně je popsán na webu Arome.
Sama jsem vůni (jednak vzhledem k ceně a jednak vzhledem k její svébytnosti) měla dvakrát v odstřiku a teď ke mně doputoval její třetí odstřik, kterým jsem chtěla udělat radost manželovi, který po ní velmi truchlil (což je důkaz toho, že i mužům může vonět).
Jak tu vůni popsat a k čemu ji přirovnat… Moučné tóny, jakoby mouka, nějakou dobu uložená v dřevěném boxu, ve spíži, kde jsou i mandle. Ten dojem je bílý, práškovitý (pudrový, ale jak!) tak moc, že by člověk skoro kýchnul, jak se kolem něj to všechno vznáší a výří.
Jako ženské tělo, vykoupané v mandlovém mléce a posypané bohatým nánosem pudru. Znáte pudrové vůně? Tak ty všechny dejte na druhou a budou se blížit Bois Farine.
Intimní a velmi originální vůně. Tuhle si bude každý pamatovat!
SLOŽENÍ
dřevo, kosatec, bílé pižmo
NÁVRHÁŘ
Jean-Claude Ellena (např. First, Bois d`Iris, Eau de Campagne, Terre d'Hermès, Un Jardin Sur Le Nil, Kelly Caleche, Elixir des Merveilles, Eau D`Orange Verte, L'Eau d'Hiver)
