Un Jardin Sur Le Nil (Hermès)

Moje duše (rozumějte; můj nos) volá po létě a ani Fidji ji nedokázalo utišit. Je málo značek, od kterých mi voní téměř vše. Aktuálně vím jen o dvou, bezesporu Oscar de la Renta a pak Hermès (jakkoliv zde mám recenze jen pánských vůní).

V poslední době mě "zahradní kompozice" od Hermès doslova uchvacují a dnes recenzovaná vůně je další z řady, kterou řadím do složky "výjimka, jež potvrzuje pravidlo". Ptáte se jaké? Nemám ráda vodní vůně. Už jsem to tu nejednou zmiňovala... Nil je vodní vůně a od té doby, co Nil znám, ho zbožňuji a baví mě a... mám pro něj dva přídomky:

Kleopatřina koupel v Nilu a Živá voda.

Takže si stačí pustit jen hudbu pro atmosféru a číst...

V temné noci vchází Kleopatra, nikým nepozorována, do tmavých uliček a kráčí pomalu k Nilu... noc je velmi horká a dusná... V zahradách kolem řeky voní zralé ovoce, mango a grapefruity. Mango se svou zároveň sladkou vůní dužiny a specifickou vůní, ne nepodobnou borovici. Mango řádně zralé, osvěžené pár kapkami grapefruitu.
Kleopatra sestoupí až na břeh řeky a ponoří se do ní. Počátek vůně je jako to ponoření do chladné vody v horkém slunci. Osvěžení cítíte v každé buňce těla.

Voda už horké tělo ochladila a ona tam jen dlí a vnímá své souznění se svou řekou... cítí vůni lotosů a puškvorce, vůni vodních rostlin ve svitu měsíce. Zde parfém přechází do výrazně vodních tónů a počáteční sladkost ovoce se mění v zemitě zelené tóny rostlin. S trochou představivosti tam ucítíte i vodní bahno.

Kleopatra sedí, zcela nezpozorována, jen v bílém tkalasiris na břehu Nilu. Z nedalekého chrámu k ní doléhá vůně kadidla, v trávě se probouzejí po noci modré irisy. V tu chvíli cítí a ví, že ona je Egypt a Egypt je ona... Nil je spojuje.

Takových vůní, jako je Un Jardin Sur Le Nil mnoho není. Nespletete si ji s žádnou jinou, prostě to nejde. Je absolutně jedinečná a úchvatná. Především však originální. A je z rodiny Hermès, jeho osobitý "punc" (seno? kůže?) tam je.

SLOŽENÍ
Hlava: zelené mango, grapefruit (někdy uváděna též karotka a rajče)
Srdce: puškvorec, lotos (někdy uváděn též hyacint, pivoňka)
Tělo: platan, kadidlo (někdy uváděn též pižmo, skořice, iris)

NÁVRHÁŘ

Jean-Claude Ellena (např. First, Bois d`Iris, Eau de Campagne, Terre d'Hermès, Bois Farine, Kelly Caleche, Elixir des Merveilles, Eau D`Orange Verte, L'Eau d'Hiver)

Bois Farine (L'Artisan)

Řekla bych, že vůně obecně můžeme rozdělit do tří kategorií:

1. vůně „přes kopírák“ (jsou sice v různých flakónech a od různých firem, ale jinak jsou stejné, např. Anais Anais a Fragonard)

2. vůně „si podobné“ (prostě „něčím si podobné, např. Vintage a L’Instant)

3. vůně jedinečné 

Bois Farine, troufám si tvrdit, je vůně patřící do třetí kategorie. Už jsem vyzkoušela něco vůní, ale téhle se nepodobala vzdáleně ani jedna a oni omylem. Bois Farine je vůně „sui generis“. Je to vůně natolik originální a svá, že koupě naslepo se nedá rozhodně doporučit. Příběh vůně je popsán na webu Arome.

Sama jsem vůni (jednak vzhledem k ceně a jednak vzhledem k její svébytnosti) měla dvakrát v odstřiku a teď ke mně doputoval její třetí odstřik, kterým jsem chtěla udělat radost manželovi, který po ní velmi truchlil (což je důkaz toho, že i mužům může vonět).

Jak tu vůni popsat a k čemu ji přirovnat… Moučné tóny, jakoby mouka, nějakou dobu uložená v dřevěném boxu, ve spíži, kde jsou i mandle. Ten dojem je bílý, práškovitý (pudrový, ale jak!) tak moc, že by člověk skoro kýchnul, jak se kolem něj to všechno vznáší a výří.

Jako ženské tělo, vykoupané v mandlovém mléce a posypané bohatým nánosem pudru. Znáte pudrové vůně? Tak ty všechny dejte na druhou a budou se blížit Bois Farine.

Intimní a velmi originální vůně. Tuhle si bude každý pamatovat!

SLOŽENÍ

dřevo, kosatec, bílé pižmo

NÁVRHÁŘ

Jean-Claude Ellena (např. First, Bois d`Iris, Eau de Campagne, Terre d'Hermès, Un Jardin Sur Le Nil, Kelly Caleche, Elixir des Merveilles, Eau D`Orange Verte, L'Eau d'Hiver)

Terre d'Hermès (Hermès)

Další pánská vůně na řadě, kterou budu testovat... Vodu po holení má můj tatínek a to na moje doporučení.
Začátek vůně je svěžejší, trpký, ale ne moc, tak akorát... citrusy jsou ukázněné.
Dlouho jsem přemýšlela, když jsem vůni zkoušel a neměla před sebou složení, co to tam cítím za podivnou vůni... a hle! Pelargónie... znáte tu vůni květiny, která zdobí balkóny... je specifická a jistě by se dalo diskutovat, zda vůbec voní...
Tady je ale zajímavá a zdaleka ne tak intenzivní jako v truhlíku.
Jakkoli mi pepř ve vůních evokuje chuť na roštěnou, kterou dělá maminka, tady není po roštěnkách ani vidu ani slechu a pepře není moc.
Závěr vůně pak je opět cedrově vetiverový, což mám u pánských vůní ráda... Benzoin závěr vůně nadzvedá a díky tomu pak vůně v závěru nevyšumí, ale udělá pomyslnou kličku nahoru.
Citrusy a pelargónie jsou cítit i u konce vůně... a nemohu se zbavit dojmu, že cítím vůni leukoplasti... ale to spíše na začátku.
Vůně rozhodně zajímavá a dle mého soudu mužná, v létě ochladí a hezky se rozloží. Navíc nebudete vonět jako citrónově/okurkově/melounový kompot...




SLOŽENÍ
Hlava: grapefruit, pomeranč, pazourek
Srdce: pepř, červený pepř, pelargónie, pačuli
Tělo: cedr, vetiver, benzoin

NÁVRHÁŘ
Jean-Claude Ellena (např. First, Bois d`Iris, Eau de Campagne, Bois Farine, Un Jardin Sur Le Nil, Kelly Caleche, Elixir des Merveilles, Eau D`Orange Verte, L'Eau d'Hiver)