Tato vůně byla vytvořena k poctě Edith Piaf, respektive u příležitosti natáčení filmu o ní. Edith sama používala Le Numéro Cinq od Molyneux (1925) a Bandit Robert Piguet (1944). Bandit se stále vyrábí, byť ji jistě přeformulovali, a tak je možno ji vyzkoušet. Le Numéro už k dostání není a tak snad trochu o tom, jaká údajně byla...
Vrchním tónům dominoval anýz a lékořice, ale velmi rychle vůně přešla ke svému hlavnímu charakteru (bergamot a aldehydy). Vůně byla květinovo-ovocně sladká (švestky, pomerančové květy nebo ylang-ylang), hřejivá (jantar,benzoin / labdanum, vanilka na podle Turína iris) a kořeněná (santálové dřevo, pačuli, oak, karafiáty).
Aldehydové vůně dnes prostě nefrčí a výrobcům je to jasné. Podle složení se tedy snažili vytvořil plnou a ženskou vůni. Uvidíme...
Už po nanesení (a to jsem nedala ještě ani nos ke hřbetu ruky) je jasné, že to nebude žádné počáteční tápání, ale pěkný útok. Intenzita... je výrazná, plná, maximální... přitom však nevlezlá. Cítím růži... Ono se řekne růži, ale... asi víte, jak se dá vůně s růžemi pokazit. Tady to pokaženo není. Za sebe bych řekla, že cítím pugét čajových růží... v tmavém pokoji, těžké závěsy a ve váze kytice.
Počáteční čerstvý květinový akord mizí a vystupují sladší tóny... lehce fialek a pak jistá "balzámovitost"... těžko říci, jak to popsat... je to směs koření, sladkosti, krémovosti (ale ne té čisté, bílé... tmavé).
Sladší, kořeněné a i trochu pánské tóny zůstanou ve vůni až do konce, přičemž nejvýraznější je opopanax s amrbou.
Vůně je to plná, opravdu plná. Nedovedu si ji představit na dívce, ale spíše na ženě. Ideální na večer a nebo lehkým nástřikem na den. Za sebe bych si ji vzala do divadla... evokuje ve mě samet a myslím, že by mohla být důstojnou náhradou mé oblíbené, ale nesehnatelné Parfum de Nuit od Alberty Ferretti. Obě nepotřebují nic doplnit, protože plné jsou, nosí se samy....
Už po nanesení (a to jsem nedala ještě ani nos ke hřbetu ruky) je jasné, že to nebude žádné počáteční tápání, ale pěkný útok. Intenzita... je výrazná, plná, maximální... přitom však nevlezlá. Cítím růži... Ono se řekne růži, ale... asi víte, jak se dá vůně s růžemi pokazit. Tady to pokaženo není. Za sebe bych řekla, že cítím pugét čajových růží... v tmavém pokoji, těžké závěsy a ve váze kytice.
Počáteční čerstvý květinový akord mizí a vystupují sladší tóny... lehce fialek a pak jistá "balzámovitost"... těžko říci, jak to popsat... je to směs koření, sladkosti, krémovosti (ale ne té čisté, bílé... tmavé).
Sladší, kořeněné a i trochu pánské tóny zůstanou ve vůni až do konce, přičemž nejvýraznější je opopanax s amrbou.
Vůně je to plná, opravdu plná. Nedovedu si ji představit na dívce, ale spíše na ženě. Ideální na večer a nebo lehkým nástřikem na den. Za sebe bych si ji vzala do divadla... evokuje ve mě samet a myslím, že by mohla být důstojnou náhradou mé oblíbené, ale nesehnatelné Parfum de Nuit od Alberty Ferretti. Obě nepotřebují nic doplnit, protože plné jsou, nosí se samy....
SLOŽENÍ
Hlava: májová růže, frézie, červený pepř
Srdce: absolutní růžová silice, fialka, malina, myrha
Tělo: kosatec, pižmo, opopanax, ambra
NÁVRHÁŘ
Guillaume Flavigny (např. Charriol Eau de Parfum, Ambre Gris, Purplelips Sensual, Little Kiss, Purplelips)
Žádné komentáře:
Okomentovat